Tak s touhle princeznou to u nás začalo.
V červnu loňského roku (2009) jsem odjel na týden pracovně mimo domov. Po asi třech dnech mi moje přítelkyně Renča poslala mmsku, že její sestra, která dělá poštovní doručovatelku má na svém rajonu opuštěnou kočičku, která je na tom hodně špatně jak psychicky tak i hlavně zdravotně, že se asi zaběhla nebo jí někdo vyhodil. Říkal jsem si v pohodě, Renča je taková zvířecí máma dá kočičce najíst, napít a půjde domů , ale vůbec jsem netušil co bude následovat za další zprávu, v které se mě už Renča ptala jestli mi nebude vadit, že nás bude doma o jednoho víc. Je fakt, že už jsem začínal mít takové zvláštní tušení, že po mém návratu domů, nás bude opravdu o jednoho víc . Tato doměnka a tušení se potvrdila v dalších smskách, kde Renča toho tvorečka chlupatýho začala nazývat jménem SENDY. V tuto chvíly mi bylo naprosto jasný, že už je nás doma o jednoho víc na 100%. Po návratu domů bylo vše jasné, ta chlupatá kulička tam byla. Koukala na mě jak na cizáka . Zvlášť když jsem se po týdnu vrátil domů, tak si asi říkala, co tady vůbec chce ten cizí člověk? Bylo mi zcela jasný, že tomu chlupátýmu stvoření nemá vůbec cenu vysvětlovat kdo v tomto bytě bydlí déle. Jako starší a větší jsem jí nechal při tom, že má odbydleno o tři dny déle než já, protože já dneškem začínám teprve první den . Ani jsem nevybalil, v klidu jsem si sednul na sedačku, abych to chlupatý stvořeníčko nerušil a soustředěně jsem jí pozoroval co se bude odehrávat, takhle mi to vydrželo asi hodinku až do chvíle kdy Renča přišla domů z práce. Než jsem se stačil zeptat jak to teda u nás doma bude bylo mi okamžitě jasno s Renčinou větou která přišla dříve než pozdrav " tak co, už jsi se seznámil s naší SENDYNKOU " A tahle věta to utvrdila, že Sendy je NAŠE. Po té opravdu několik následujících dní nastalo období seznamování. Přiznávám, že mi to ze začátku fakt moc nešlo. A co víc přes den jsem to ustál, ale v noci, když se šlo spát jsem ze začátku hledal vojenské oblečení neboli maskáče, protože nastalo velké bojové nasazení kdy Sendy začínala mít celý byt jako svoje území a poslední kout domova co potřebuje dobít je ten nedobytný hrad čili naší POSTEL. Byli večery kdy jsem jako obranou zbraň používal malý polštář abych odrazil nájezdy od Sendy. Také jsem uvažoval, že nasadím obuv abych nebyl poškrábaný, bohužel tato strategie mi byla velmi rychle rozmluvena, pro jistotu nebudu jmenovat dotyčnou, která mi to zakázala a poťukala mi na čelo. Nejlepší byla rána, vstávalo se mi opravdu někdy hodně špatně, jak se říká, JAK PO BOJI. Zvlášť když Sendy měla velkou bojovou pohotovost tak jsem měl ráno tak zarudlý oči, jako když se potápíte s otevřenýma očima v moři bez brýlí. Po tříměsíční zkušební době si asi Sendy řekla, že jsem prošel a přijala mě do svého týmu. Přiznávám, byl jsem opravdu rád. Jelikož se k nám Sendy dostala v červnu před prázdninami tak jsme jí brali s sebou na chatu kde se jí moc líbilo. Opravdu musím říct, že tam byla moc šťastná, pobíhala si tam, lezla si po stromech, hledala různý schovávačky atd. Moc rádi jsme jí tam pozorovali jak si to tam užívá. V osm hodin kdy jsme ji dávali do chaty aby se nezaběhla, tak to teda byla na nás pěkně naštvaná. V tento okamžik začíná další velký ZLOM. Po skončení léta a přesunu z chaty zpět do města bylo pro Sendy dost otravná věc. V bytě si nechtěla hrát a dávala nám najevo, jak je otrávená a nudí se. Jak jí to v bytě nebaví a, že chce zase běhat na chatě mezi kytičkama a dělat tam blbiny. A Vážení POZOR teď přišel od Renči úžasný nápad. Celej natěšenej co to bude, jak vyřešíme otázku, aby se Sendy v bytě nenudila. Říkám Renče povídej, a můžu všem říct, že jsem si po druhé sednul na zadek stejně jako před prázdninami kdy jsem poprvé uviděl Sendy. Láďo pořídíme Sendynce KAMARÁDKU. A tím se to u nás pomaličku rozeběhlo. Do měsíce byla kamarádka a do roka druhá.